Pojmy pro pokročilé (4)

Zde naleznete další pojmy, které Vám umožní hlouběji proniknout do digitální fotografie.

Vyvážení bílé

Vyvážení bílé = nastavení správného barevného podání snímku tak, aby bílé objekty měly na fotografii bílou barvu.

Metody vyvážení bílé na DSLR
Automaticky: na základě okolního světla; vhodné za běžných světelných podmínek.
Přednastavené zdroje světla: výběr z přednastavených hodnot ve fotoaparátu.
Ručně na konkrétní teplotu světla: pokud známe teplotu okolního světla.
Měřením teploty světla na bílém (šedém) předmětu: změření teploty světla na bílém (šedém) předmětu; nejpřesnější a nejuniverzálnější metoda. Ideální je tabulka 18% šedé nebo alespoň list bílého papíru.
Dodatečně v počítači ze souboru RAW: upravení surových dat fotografie dodatečně v počítači.

wb

Barva (teplota) typických světel

vyvazeni bile

Barevné podání snímku při různém nastavení vyvážení bílé.

Bracketing vyvážení bílé: pořízení stejné fotografie s různým nastavením vyvážení bílé. Používá se tam, kde jsou náročné podmínky z hlediska barevného podání.

Uživatelské vyvážení bílé je unikátní pro snímanou scénu a proto jej pak nezapomeňte vrátit do výchozího nastavení – automatické vyvážení bílé (AWB)!

Číst dál...

Měření expozice

Celoplošné, maticové, poměrové či zónové (Evaluative, Multi-zone, Multi-segment, Matrix)
celoplosSnímaná scéna je rozdělena do několika zón a porovnávána s databází známých snímků. Na základě nalezené shody je rozhodnuto o nejlepší expozici pro danou scénu. Do úvahy se většinou bere i aktivní zaostřovací bod, který označuje místo s nejdůležitějším obsahem.
Kdy ho použít: v běžné každodenní praxi.
Kdy selže: v situacích, kdy nelze předpokládat, že průměrný jas scény je střední šedá. Dále u snímků v protisvětle, silně kontrastních scén a v situacích, kdy požadujeme speciální expoziční záměr (západy slunce, noční snímky atp.).

 


 

Celoplošné se zdůrazněných středem (Center-weighted Average)
zd stredPodobně jako celoplošné měření bere do úvahy celou plochu snímku, avšak za nejdůležitější část se považuje střed snímku bez ohledu na zaostřovací bod. Okraje snímku tak mluví do expozice méně významně.
Kdy ho použít: v situacích, kdy chceme řídit expozici podle hlavního objektu, který je jasově blízko středně šedé. To je typické zejména u portrétů v protisvětle nebo v jiných náročných světelných podmínkách. Běžný obličej či pleťová barva obecně je totiž velmi blízko střední šedé, a dá se tak k naměření expozice snadno použít.
Kdy selže: je dost riskantní při reportáži či běžné práci. Silně totiž závisí na jasu místa, kde expozici měříte.

 


 

Středové, částečné (Partial)
stredVyhodnocuje pouze malou oblast (cca 9 % plochy) ve středu snímku bez ohledu na zaostřovací bod.
Kdy ho použít: výhradně k naměření jasu (EV hodnoty) konkrétní oblasti scény.
Kdy selže: nevhodný pro běžnou práci.

 


 

Bodové (Spot)
bodVyhodnocuje velmi malou oblast (bod, cca 4 % plochy) ve středu snímku bez ohledu na zaostřovací bod.
Kdy ho použít: výhradně k naměření jasu (EV hodnoty) konkrétního bodu scény.
Kdy selže: nevhodný pro běžnou práci.

 


 

mereni expozice

Změna expozice při různém způsobu měření expozice.

Pokud měníte způsob měření expozice, nezapomeňte ho pak vrátit na obvyklé nastavení!

Mezi typické situace, kdy bude potřeba expoziční automatice pomoci, patří např. fotografie Měsíce či Slunce a jeho západů či východů, fotografie na sněhu, studiové fotografie, fotografie interiérů, koncertů, makrofotografie, silně kontrastní fotografie, fotografie v protisvětle či jakékoliv fotografie s dominantní převahou výrazně barevných, světlých či naopak tmavých tónů.

Uzamknutí expozice (AE-F): využívá se ve chvíli, kdy je potřeba změřit expozici a pak změnit kompozici obrazu. Dále se využívá, pokud je potřeba vyfotit více snímků se stejnou expozicí. Lze nahradit nastavením hodnot v manuálním režimu expozice M.

Číst dál...

Zaostřování

Manuální zaostřování: ovládá se mechanicky - otáčením ostřícího kroužku objektivu. Přesné zaostření je vidět přímo v hledáčku na matnici, a je tedy velmi snadné. Při ručním zaostřování je dobré zachovávat tento postup: nejprve lehce přeostříte, a pak se vrátíte na maximální míru ostrosti. Tím docílíte toho, že fotka bude správně zaostřená. Manuální ostření se používá ve všech situacích, kdy automatické zaostřování nefunguje s jistotou (zhoršené světelné podmínky, jednobarevná nekontrastní plocha, protisvětlo apod.).

Automatické zaostřování
Pasívní autofokus: fotoaparát zaostří na základě porovnání kontrastu dané scény. Nepříjemné je, že měření probíhá přes objektiv a při zhoršených světelných podmínkách nefunguje nebo nefunguje zcela korektně. Za jistých okolností nedokáže pasívní autofokus zaostřit ani při dobrých světelných podmínkách. Např. při nekontrastní ploše (scéně): bílá zeď, obloha apod.
Aktivní autofokus: fotoaparát z těla (nebo z externího blesku) vysílá většinou infračervený paprsek, který se odrazí od fotografovaného objektu. Fotoaparát tak velmi rychle a přesně zjistí vzdálenost fotografovaného objektu. Velkou výhodou je možnost focení i v úplné tmě.

Základní režimy zaostřování
AF-S; One Shot = jednorázové ostření (po namáčknutí spouště objektiv zaostří a dále již nepřeostřuje). Ideální režim pro běžné focení.
AF-A; AI Focus = inteligentní ostření (po namáčknutí spouště je zaostřeno a v případě změny vzdálenosti od zaostřeného předmětu objektiv přeostří).
AF-C; AI Servo = kontinuální ostření (objektiv neustále přeostřuje po celou dobu namáčknutí spouště). Tento režim je ideální pro fotografování rychle se pohybujících objektů, které mění svoji vzdálenost od fotoaparátu.

Výběr zaostřovacího bodu: je možné si vybrat jakýkoli ze zaostřovacích bodů, nejčastěji se využívá  všech zaostřovacích bodů nebo pouze středového bodu. 

Uzamknutí ostření (AF-L): využívá se ve chvíli, kdy je potřeba vyfotit více stejně zaostřených snímků. Lze nahradit po správném zaostření přepnutím z automatického ostření (AF) na manuální (MF).

Číst dál...

Histogram

Histogram = jednoduché znázornění rozložení jasu na fotografii/snímané scéně. Využívá se pro kontrolu správné expozice.

  historgram

Vlevo na histogramu je černá. Černá přechází přes stupně šedé v bílou - vpravo.


 

 salineras a

„Správný“ histogram a „správná“ expozice. Křivka vyplňuje celé pole, obraz tedy obsahuje všechny stupně jasu od černé po bílou. Ve snímku nejsou výrazná černá (silně podexponovaná) ani bílá (přepálená) místa.


 

  zapad0

Podexponovaný snímek. Histogram ukazuje mnoho černých bodů, kde již není žádná kresba. Snímku chybí světlé tóny. Zde jde o úmyslnou podexpozici při západu slunce. V jiném případě bychom podobnou fotografii řešili pomocí plusové kompenzace expozice.


 

  orchid

Přeexponovaný snímek. Mnoho bodů je čistě bílých, přepálených, a tím bez kresby. Snímku zcela chybí tmavé tóny. Tento snímek byl úmyslně přeexponován, aby se dosáhlo požadovaného kontrastu orchideje a pozadí. V jiném případě bychom podobnou fotografii řešili pomocí záporné kompenzace expozice.


 

oknob
 
Tento histogram naznačuje vysoký kontrast scény, kde jsou jak černá místa, tak bílá místa, kde se ztrácí kresba. Dynamický rozsah scény je větší než možnosti senzoru a nelze dobře exponovat – vždy to bude kompromis kresby ve světlech, ve stínech nebo „něco mezi“. Pro správnou expozici je potřeba využít dalších pomůcek: filtry, blesk, HDR atp. V tomto případě se využila záporná kompenzace expozice -1 EV.


 

 hdr

HDR fotografie složená z pěti různě exponovaných snímků je příkladem jak řešit velmi kontrastní scénu. Výsledný histogram je rozložený přes celý graf bez výrazných přepalů a silně podexponovaných míst.


 

  ptak
 
Snímek vlevo postrádá kontrast a je tvořen jen středními tóny. Snímek je mdlý, i když dobře exponovaný (na střed). Tento snímek je možné vylepšit např. pomocí křivek nebo úrovní (snímek vpravo) a dosáhnout tak vyššího kontrastu. Tyto úpravy se ale nesní přehnat, aby nedošlo ke vzniku barevných map (tzv. posterizace).

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS